Rostliny ke svému růstu, vývoji a produkci potřebují specifické prvky nebo sloučeniny známé jako základní živiny. Představte si prosím proces, kdy jim dodáváte živiny, jako byste přijímali vitaminy pro posílení vlastního zdraví.
Živiny, které rostliny potřebují ke svému růstu, se obecně dělí do tří kategorií, a to na primární neboli makroživiny (uhlík, vodík, dusík, kyslík, fosfor a draslík), sekundární živiny (vápník, hořčík a síra) a mikroživiny (bór, chlor, měď, železo, mangan, molybden a zinek).
Vedle půdních živin potřebují rostliny ke svému růstu vodu, oxid uhličitý a sluneční světlo. Díky kombinaci všech těchto prvků se rostliny vyvinou ve zralé, zdravé a plodné plodiny. Přečtěte si o nich více v následujících kapitolách.
6 nutných živin, které rostliny potřebují ke svému růstu
Zatímco některé z těchto živin rostliny získávají z půdy, další lze získat pomocí anorganických hnojiv, organických hnojiv, rostlinných zbytků a biologické fixace dusíku.
Primární živiny jsou obvykle potřebné v největším množství a zahrnují uhlík, vodík, dusík, kyslík, fosfor a draslík. Sekundární živiny jsou naopak potřebné ve středním množství a zahrnují vápník, hořčík a síru.
Pak přicházejí na řadu mikroživiny, které jsou potřebné v nepatrném množství. Patří mezi ně bór, chlor, měď, železo, mangan, molybden a zinek. Celkem se na růstu a přežití rostlin podílí šestnáct různých chemických prvků.
Dnes si povíme o základních živinách pro růst a vývoj rostlin.
Uhlík je jednou z klíčových živin, které rostliny potřebují
Uhlík (C) je zodpovědný za veškerý život na Zemi, a proto je jednou z nejdůležitějších živin pro růst rostlin. Lze jej dobře označit za stavební kámen rostlinných tkání.
Uhlík je vstřebáván prostřednictvím listů a pomáhá rostlině produkovat sacharidy, bílkoviny, nukleové kyseliny, škroby, celulózu a lignin.
Uhlík je tedy přítomen ve všech makromolekulách. Obvykle je téměř polovina sušiny rostliny tvořena uhlíkem. Rostliny získávají organický uhlík z rostlinných zbytků, hnoje a živočišných odpadů.
Po skončení životního cyklu rostliny vzniká v procesu rozkladu opět oxid uhličitý. Tímto způsobem se uhlík vrací zpět do atmosféry a může tak začít koloběh znovu.
Vodík je důležitou živinou, kterou rostliny potřebují z vody
Vodík (H) je pro rostliny další nejdůležitější živinou, kterou získávají téměř výhradně z vody prostřednictvím fotosyntézy. Téměř každá organická sloučenina obsahuje vodík a je dobře známo, že je pro rostliny strukturním prvkem.
Je přítomen jak v atmosféře, tak v prostředí, kde roste. Je to proto, že vodík může být obojí – prvek i sloučenina.
Jako prvek je vodík nejlehčí, skládá se pouze z jednoho protonu, jednoho elektronu a obvykle neobsahuje žádné neutrony. Jako sloučenina má vodík dva atomy H, které sdílejí jeden elektronový pár. Vzniká tak kovalentní vazba, a proto má podobu plynu.
Kyslík je pro rostliny nejdůležitější a nejvýznamnější živinou.
Kyslík (O), jak všichni víme, je jedním z nejdůležitějších prvků pro udržení života. Je také nezbytný pro buněčné dýchání, protože hraje hlavní roli při fotosyntéze. Je třeba také poznamenat, že rostliny neabsorbují kyslík ze vzduchu.
Rostliny získávají kyslík rozkladem oxidu uhličitého.
Také pouze listy a stonky rostlin mohou získávat kyslík fotosyntézou, zatímco kořeny jsou nuceny získávat kyslík z prostředí prostřednictvím vzduchových prostor přítomných v půdě.
Většina kyslíku se uvolňuje jako vedlejší produkt a pouze část se ukládá jako energie v ATP. Množství kyslíku vyloučeného rostlinami jako vedlejší produkt pomáhá udržovat život na planetě Zemi.
Kyslík hraje také významnou roli v procesu známém jako denitrifikace. Při něm dochází k interakci kyslíku s dusíkem, což následně ovlivňuje oxidační stav i dalších prvků.
Velmi důležitou živinou pro rostliny je dusík.
Dusík (N) je dalším prvkem, který se v rostlinných buňkách vyskytuje v největším množství. Je součástí bílkovin a nukleových kyselin, ale také se používá k syntéze některých vitaminů. Je to základní makroživina a rostliny mají ve srovnání s jinými prvky více dusíku.
Tento prvek hraje hlavní roli při zajišťování toho, aby rostliny byly po sklizni zdravé a výživné. A protože je také jedním z nejhojněji se vyskytujících prvků v zemské atmosféře a na zemském povrchu, rostliny jej mohou snadno získávat ze svého okolí.
Jedním z mála důvodů nedostatku dusíku v rostlinách je skutečnost, že většinu živin v atmosféře a zemské kůře rostliny nemohou získat pro přímý příjem.
Zdroje dusíku
Mezi organické zdroje dusíku patří rostlinné zbytky, půdní organická hmota nebo bakterie, které nejsou pro rostliny dostupné. Anorganické zdroje zahrnují amonium (NH4+) a dusičnany (NO3-) a jsou to formy dostupné pro rostliny. Dusičnany se však ze systému pravděpodobně ztratí, protože jsou rozpustné ve vodě a nespolupracují s půdními částicemi.
Další důležitou živinou, kterou rostliny potřebují, je fosfor.
Fosfor (P) je životně důležitou makroživinou a je zodpovědný za reprodukci rostlin. Dostupnost této živiny může přímo ovlivnit výnos zrna nebo plodů rostliny.
Fosfor souvisí se schopností rostlin využívat a ukládat energii.
To zahrnuje také proces fotosyntézy. Nedostatek fosforu může také způsobit zakrnění nebo změnu barvy plodin.
Zdroje fosforu
Jedním z hlavních zdrojů fosforu v půdní organické hmotě, která běžně obsahuje řadu organických sloučenin fosforu.
Tyto sloučeniny musí být pomocí půdních mikroorganismů přeměněny na anorganický fosfát, aby je rostliny mohly získat. Půdní organická hmota se může ukázat jako skvělý zdroj organických sloučenin fosforu uvolňovaných pomalu v průběhu času.
Množství rozpustného fosforu dostupného v půdě je poměrně malé. Dokonce i fosfor přidaný pomocí kompostu, hnojiva nebo hnoje je v půdě imobilizován. Účinnost fosforečného hnojiva tak může být poměrně nízká.
Draslík je kriticky důležitou živinou, kterou rostliny potřebují zejména při růstu a výnosu.
Draslík (K) je v rostlinných tkáních vázán na živiny, vodu a sacharidy. Ovlivňuje také produkci bílkovin, škrobu a adenosintrifosfátu (ATP) v rostlině. Jedná se o stabilní minerální formu a obvykle je pevně vázán v samotné půdě.
Draslík navíc pomáhá regulovat otevírání a zavírání žaludků, čímž se řídí výměna vodní páry, kyslíku a oxidu uhličitého.
Nedostatek draslíku může vést ke zpomalení růstu rostlin a snížení výnosů. Rostliny s nedostatkem draslíku jsou méně odolné vůči suchu, silným dešťům a vysokým či nízkým teplotám. Například víceleté plodiny, jako je vojtěška, potřebují draslík, aby vydržely zimní období.
Výhody draslíku jako živiny pro rostliny
Rostliny, kterým se draslíku nedostává, mohou být také méně odolné vůči chorobám, škůdcům a napadení háďátky. To je jeden z důvodů, proč se mu také říká „kvalitní“ živina.
V zemědělském systému se také obvykle vyskytuje ve třech různých formách jako jedna ze základních makroživin.
Jaké jsou další důležité živiny pro růst rostlin?
Jak již bylo zmíněno, makroživiny hrají významnou roli při růstu a vývoji rostliny. Významnou roli však hrají i další živiny, jako jsou sekundární a mikroživiny, a to v menším množství.
Tyto živiny pomáhají rostlinám využívat primární živiny v maximální míře, a tím zabraňují žloutnutí listů, zakrnělým plodům nebo hlízám či slabým stonkům. Seznamte nás s dalšími živinami, které pomáhají při růstu rostlin:
Sekundární živiny potřebné pro rostliny
Vápník (Ca), hořčík (Mg) a síra (S) jsou považovány za sekundární živiny potřebné pro růst rostlin.
Vápník je další živinou, kterou rostliny potřebují
Vápník hraje při růstu rostlin dvojí roli. Nejenže reguluje transport živin, ale také podporuje různé funkce enzymů.
Kromě toho vápník nahrazuje ionty vodíku (H) z povrchu půdy, když se přidává vápenec, aby se snížila kyselost půdy.
Živinou, kterou rostliny potřebují při fotosyntéze, je hořčík.
Hořčík je další důležitou živinou, která hraje zásadní roli v procesu fotosyntézy.
Hořčík slouží v rostlinách také jako přenašeč fosforu a je důležitý pro dělení buněk a tvorbu bílkovin.
Hořčík je tedy také nezbytnou živinou pro metabolismus fosfátů, dýchání rostlin a dokonce i pro iniciaci několika enzymových systémů.
Další nezbytnou živinou pro rostliny je síra
Síra je také základní sekundární živinou, která je součástí každé živé buňky. Je nezbytná pro syntézu bílkovin a některých aminokyselin, jako je cystein a methionin.
Pomáhá také plodinám při vytváření zimovzdornosti. Nedostatek síry může mít za následek žloutnutí mladších listů. To by se nemělo zaměňovat s nedostatkem dusíku, který obvykle způsobuje žloutnutí starších listů.
Mikroživiny potřebné pro rostliny
Ačkoli jsou mikroživiny využívány plodinami v menším množství, jsou pro růst rostlin zcela zásadní.
Živiny jako bór (B), mangan (Mn), zinek (Zn), měď (Cu), železo (Fe), nikl (Ni), molybden (Mo) a chlor (Cl) jsou mikroživiny, které tvoří jen malou část rostlin.
Nedostatek těchto živin může způsobit snížení výnosu plodin a může dokonce zhoršit jejich kvalitu. Nadbytek těchto živin však může způsobit toxicitu.
Dostupnost jednotlivých živin obvykle závisí na podmínkách prostředí a půdy. Testování půdy nebo analýza rostlinných tkání může pomoci zajistit, aby rostlina dostávala správné množství živin.
Jakou roli hraje voda v řízení výživy rostlin?
Voda tvoří přibližně 80 až 90 % celkové hmotnosti rostliny. Pomáhá při regulaci teploty rostliny a také při transportu všech živin v rostlině.
Voda je pro rostlinu životně důležitou součástí a potřebou, protože podporuje buněčnou strukturu, umožňuje metabolické funkce a pomáhá při fotosyntéze.
Protože voda funguje jako rozpouštědlo, rostliny mohou lépe přijímat živiny, pokud jsou rozpuštěny ve vodě. Kořenové vlásky absorbují vodu z půdy a přenášejí ji xylémem až do listů. Z listů se voda vypařuje ve formě vodní páry.
Poté se pomocí transpirace a polarity molekul vody, která napomáhá tvorbě vodíkových vazeb, nasává z kořenů nahoru do listů další voda.
Další faktory, které je třeba sledovat pro zdraví rostlin
A aby bylo zachováno dostatečné množství živin, je třeba vzít v úvahu některé důležité faktory, jako je plodina, odrůda, klimatické podmínky a vlastnosti půdy. Kombinace těchto faktorů může mít významný vliv na potřebu živin v rostlině a na celkový výnos plodiny.
Pro zahradníka nebo zemědělce je také důležité porozumět potřebám plodin, aby mohl určit ideální načasování aplikace hnojiv.
Doufáme, že vám tento článek poskytne základní představu o tom, jak dostupnost různých živin ovlivňuje růst a vývoj rostlin.
Zalévání rostlin
Pouhá znalost výhod zalévání rostlin samozřejmě nestačí. Znalost toho, jak to dělat správně a jak je přelévat, by také měla být věc, kterou byste se měli zabývat.
Zalévání rostlin je nejlepší provádět ráno, když je chladnější počasí.
Jedním z klíčových způsobů, jak u rostlin rozpoznat přemokření, je změna barvy listů z jejich obvyklého do žlutého odstínu.
Napsat komentář